Časopis 21. století

Časopis 21. století je nejznámější a nejoblíbenější vědecko-technický časopis. Na čem je ale založena jeho popularita? Z velké části jsou v něm obsaženy nesmysly. Jde o záměr nebo je to pouze neschopností autorů? Upřímně řečeno, co by odborník získal tím, že by v něm publikoval?

Tento časopis se u nás objevil v dubnu 2003. Musím říct, že první číslo (i několik dalších) mě opravdu zaujalo. Bohužel postupně mé nadšení opadalo. Lednové číslo roku 2004 mě nadzvedlo natolik, že jsem překonal přirozenou lenost a napsal šéfredaktorovi 21. století dopis a ten navíc 14 dní poté podpořil protestním spotem. Aniž bych chtěl přeceňovat význam těchto kroků, musím říct, že jejich vliv na podobu časopisu byl nulový.

Nemá smysl, abych tady vyjmenovával chyby, které jsem ve 21. století našel. Jednak by to bylo poměrně nudné a jednak bych rozhodně nepřišel na všechny, protože jsou obory, kde mě může obalamutit kde kdo. A to je právě ten problém.

21. století si hraje na vědecký časopis

Ačkoli se pyšní tím, že je revue objevů, vědy, techniky a lidí, vědecký časopis to rozhodně není. "Serióznost" potvrzuje také Pavel Přeučil v oblíbené rubrice "Dopisy čtenářů", kde na dotaz čtenáře ohledně uveřejňování článků obsahujících více tajemna odpovídá (číslo 8/2004):

S jistým přízrakem tajemna se můžete setkat i na našich stránkách, ale jen v případech, kdy jde o skutečně seriózní pozorování či vědecky podložené údaje.

To by bylo velmi správné, kdyby se v témže čísle v rubrice FAQ jako odpověď na dotaz ohledně magické moci pyramid neobjevilo něco takového (úryvky):

Podle mnoha odborníků… Podobně jako člověk, se i pyramida skládá z hmoty duše a těla. … Četní výzkumníci se domnívají, že pyramidy jsou vlastně akumulátory a transformátory kosmické energie. …

Serióznosti také příliš nedodají příspěvky dodané ufologem a záhadologem Petrem Vokáčem. Mám konkrétně na mysli článek o jaderných bombách. (Za upozornění děkuji Pavlovi Vachtlovi, který je webmaster serveru skeptiků Sisyfos). To je čistá záhadologie a ještě k tomu plná faktických chyb.

Bohužel ani u stálých redaktorů časopisu to není lepší. Jsou to odborníci na všechno. Jednou totiž píší o letech do vesmíru a podruhé třeba referují o zajímavostech ze světa rostlin. Poté je jasné, že se objevují na češtinu neobvyklé termíny jako je "křemíkový dioxid". Jestli autor nemá znalosti ani na takové úrovni, aby mohl pojmenovat chemickou sloučeninu, tak je to velmi zlé.

Mimochodem…
Jako závistivý Čech si musím rýpnout do šéfredaktora, který si vyjel na "exkluzivní" reportáž do amerického Silicon Valley do výrobního komplexu Intelu. Odhlédnu nyní od toho, že Intel vyrábí procesory i v Evropě – kam si šéfredaktor cestuje, mi je jedno, z mých peněz se jeho cesty neplatí. Zarážející je, že v tomto případě Pavel Přeučil pravděpodobně vůbec nerozumí tomu, o čem píše. Sice z titulu šéfredaktora mohl mít právo rozhodnout o tom, kdo pojede, ale měl myslet raději na čtenáře, než na dobrý pocit z výletu za oceán a vyslat místo sebe člověka odborně zdatného. Takto mi článek připadá jako shrnutí několika tiskových zpráv a nic zajímavého nepřináší.

Pozastavení nad dopisy čtenářů

Čtete také tuto rubriku? Já se při ní dobře bavím. Uvědomuji si, že je to jedna z nejlepších forem, jak získat kladné body u čtenářů – vzít pár dopisů, které se hodí do krámu (a to nejen ty pochvalné) uveřejnit je a pěkně na ně odpovědět. Co může být jednoduššího. Jedině si ty dopisy napsat sám. :-) Největší šanci na uveřejnění máte, když se podepíšete jako vysokoškolský profesor a pochválíte úroveň časopisu. Také můžete zkusit být studentem a tvrdit, jak své profesory ohromujete znalostmi nabytými z 21. století.

Co na to čtenáři?

Je pravda, že drtivé většině čtenářů to, co 21. století vytýkám vůbec nevadí. Řekl bych, že se rádi nechávají obelhávat a vyhledávají senzace. Příkladem budiž velmi sledované zpravodajství TV Nova.

Chtějí čtenáři povrchní informace? Bohužel ano. Nechtějí přemýšlet. Chtějí mít pouze pocit, že díky nějakému časopisu mohou vidět do světa vědy a techniky. Co na tom, že je jim servírován obraz notně pokřivený. Potvrzuje se známá pravda, že lidé se rádi nechají obelhávat, pokud se jim lež zamlouvá.

Ale není autor jako autor

To, co jsem zatím napsal, vyznívá tak, že 21. století nemá cenu číst. Ale má. Objevují se tam také skvělé články skvělých autorů. Asi nejlepším je pravidelně přispívající Jaroslav Petr. Z jeho článků je vidět, že se tím, o čem píše skutečně zabývá a je pro svou věc velmi zapálený. Není jediným kvalitním autorem, ale jiné dobré články se vyskytují příležitostně a nevšimnul jsem si jiného autora, který by měl výborné články s železnou pravidelností.

Podívejme se i na druhou stranu. Nejhorší autoři podle mého názoru jsou Libor Michalec a Eva Borovičková. Píší o všem a přitom neví o čem. Stálá redakce časopisu dodává články průměrné kvality, i když se "exkluzivním" článkem ze Silicon Valley u mě kompromitoval i Pavel Přeučil.

Pavel Přeučil – šéfredaktor

Za úroveň 21. století zodpovídá jeho šéfredaktor Pavel Přeučil. Ten by se měl starat o shánění kvalitních autorů, kontrolovat věcnou správnost článků – samozřejmě nejlépe zadáváním korektur odborníkům – a starat se o to, jakým směrem se časopis bude dále vyvíjet. Na tuto činnost by se měl soustředit. Šéfredaktor osobně nemusí psát mnoho článků. Šéf je od toho, aby šéfoval.

Číst 21. století nebo ne

Odpověď je jednoznačná: Určitě NE. K dispozici je několik časopisů podobného zaměření, které 21. století svou úrovní převyšují. Namátkou VTM Science, 100+1 nebo zcela zdarma internetový server Osel.cz. Je vhodné vyjádřit názor na kvalitu časopisu tím, že se nebude kupovat, i když vzhledem k množství čtenářů, kteří si nadšeně přečtou kdejaký blábol, několik o něco málo znalejších nic nezmůže. Ale proč bychom se měli za své peníze nechávat dobrovolně mystifikovat?

Další názory na časopis 21. století:

• Příspěvek do diskuze českých skeptiků – Pavel Vachtl (29. 5. 2004)
• Přečetli jsme časopis 21. století – Scienceworld (1. 7. 2003)