Život na Titanu a jeho podoby

Měsíc Saturnu Titan je po Marsu druhým nejpravděpodobnějším místem naší sluneční soustavy, kde bychom mohli najít život. V jakou formu se život na Titanu mohl vyvinout? Zahnalo mrazivé prostředí evoluci k vytvoření zcela jiných forem života?

Život založený na metanu

Měsíc Titan

Úplně stejně jako na Zemi probíhá koloběh vody, funguje na Titanu koloběh metanu (případně také etanu). Takže tam najdete řeky, jezera, oblaka také metanové prameny a dokonce i gejzíry. Je tedy možné, že život se přizpůsobil přítomnosti lehkých uhlovodíků a bez vody se dobře obejde. Voda na Titanu sice existuje, ale vzhledem k teplotám okolo 180 °C pod nulou je tvrdá jako ocel a pro život nevhodná. Všechny organizmy potřebují nějak získávat energii. V prostředí nízkých teplot a velmi slabého slunečního záření je to obtížné. Vodní živočichové mohou využít "tepla" metanových pramenů a gejzírů. A organizmy na povrchu. Ve vyšších vrstvách atmosféry se díky slunečnímu záření z lehkých uhlovodíků tvoří složité a ty padají na povrch jako déšť. Například na Titanu hojný acetylén by mohl být vhodnou potravou. Při jeho reakci s vodíkem se uvolňuje značné množství energie, která by mohla udržet organizmy při životě. V podstatě by se dalo říct, že by dýchaly vodík místo kyslíku a základní organickou reakcí by nebyla oxidace, jak je na Zemi, ale redukce.

Titan jako Země za mlada

Snímek povrchu Titanu pořízený modulem Huygens v reálných barvách

Mnozí vědci považují Titan za zamrzlý skanzen vzniku života na Zemi. Po svém vzniku měla Země stejné chemické složení jako Titan dnes, ale díky větší blízkosti ke Slunci, chemické látky byly převážně v kapalném a plynném stavu, a tudíž se zde život vyvíjel do nám známé dnešní podoby – založený především na vodě a oxidačních reakcích. Tuto teorii podporují mimo jiné nové výpočty založené na zkoumáních meteoritů chondritů, které jsou pozůstatkem povodní hmoty, za které vznikla naše sluneční soustava. Výzkumníci tvrdí, že zemská atmosféra původně obsahovala převážně vodík a žádný kyslík, který vyrobily až později vzniklé organizmy.

Totéž se může odehrát na Titanu. Jenomže místní chemické pochody probíhají díky extrémně nízkým teplotám velmi pomalu. Ovšem za několik miliard let bude Slunce zářit mnohem více než dnes. Země se stane neobyvatelnou a Titan se začne pomalu ohřívat. Teplota vhodná pro vznik života tam ale bude až tehdy, kdy ze Slunce bude veleobr a všechny vnitřní planety jím budou pohlceny. Přiblíží se doba, kdy celá sluneční soustava zanikne za výbuchu novy. Život na Titanu bude mít jen několik stamiliónů let na vývoj.

Sonda Huygens a zkoumání dalších měsíců

Na konci roku 2004 přistál modul Hugens nesený sondou Cassini na Titanu. Přinesl nám první fotky přímo z povrchu měsíce jiné planety a dodal důležitá data o složení jeho atmosféry. Sice se krátce po získání těchto dat uvažovalo, že na Titanu musí být organizmy produkující metan, kvůli jeho vysokým koncentracím, ale nakonec se přijalo vysvětlení vzniku anorganickým rozkladem složitějších uhlovodíků.

Dalším žhavým kandidátem na místo pro život v naší sluneční soustavě je měsíc Jupiteru Europa. Také má vlastní atmosféru, ledový povrch a pod ním obrovské moře plné tekuté vody. Jsou návrhy na vyslání sondy, která by se ledem protavila a následně prozkoumala oceán. Efektivnější by mohlo být zkoumání mrtvého života ve zmrzlých ledových bublinách, které z moře vystoupaly na povrch.

Měsíce Titan a Europa jsou po Marsu nejžhavějšími kandidáty na detailní průzkum. Budeme muset vyvinou nové technologie pohonu, abychom je mohli efektivně zkoumat. Let Hugense trval 7 let. Takto je technika, která přistává, velmi zastaralá. A to nehovořím o letu člověka. V tomto století se ho pravděpodobně nedočkáme.