Kapalina, která ztuhne při zahřátí

Je zajímavé, že zažité pravidlo o tom, že kapalina po ochlazení tuhne nemusí platit vždy. Zdá se, že vodíkové můstky nás opět překvapují.

Vědci objevili roztok látek, který se chová skutečně neobvykle. Když je zahřátý na teplotu mezi 45 a 75 °C, tak je v tuhém stavu, když je chladnější, tak v tekutém. Složky roztoku mají být obyčejné organické sloučeniny. Jejich názvy na laika tak triviálně nepůsobí. Jsou to α-cyclodextrine, 4-methylpyridin a v neposlední řadě oxid vodný občas se vyskytující pod názvem voda. V tekutém stavu je tento mix čirý, v tuhém (po zahřátí) mléčně bílý.

Toto zvláštní chování vědci zdůvodňují významným podílem dříve zmíněné vazby vodíkovými můstky na celkových vazebných silách mezi molekulami. Vodíkové můstky mohou, mimo jiné, za to, že voda v řekách a rybních nezamrzá od spodu a tím umožňuje vodním živočichům přežívat a kdybych chtěl být velkolepý, napsal bych, že by bez ní ani běžný život nevzniknul. Proč? Protože voda má nejnižší nejvyšší hustotu při 4 °C nad nulou, tudíž když ji ochlazujeme pod tuto hranici, je chladnější voda lehčí a stoupá nahoru namísto toho, aby klesala dolů.

Tuhnutí při zahřátí je zatím spíše kuriozitou a konkrétní využití není. Jestli by někdo chtěl mít námitky k novosti jevu s poukazem na vytvrzování různých plastů, měl by si uvědomit, že jev, o kterém informuji je vratný – můžeme ohřívat (tuhnout) a ochlazovat (kapalnit) kolikrát chceme, což je u plastů nemožné.