Techblog

Erasmus na University of Glasgow

Zajímá vás jaké to je studovat na univerzitě ve Velké Británii? Já jsem měl to štěstí že jsem mohl strávit rok studiem na University of Glasgow v rámci programu Erasmus. Jak se studium ve Skotsku liší od studia v České republice?

Multikulturní Glasgow

V rámci studia na Leteckém ústavu Fakulty strojního inženýrství na Brněnském VUT jsem si nenechal ujít možnost vypravit se na rok na studia v zahraničí. Vybírat jsem mohl mezi několika univerzitami ve Velké Británii, Německu a Francii. Z jazykových důvodů jsem zvolil Glasgow a až mnohem později jsem zjistil, jak dobře jsem udělal. Glasgow University je největší univerzitou ve Skotsku a má velké zastoupení zahraničních studentů – asi jednu čtvrtinu. Universita, stejně jako město samotné, je tedy velmi „multikulturní“ – což je však typické pro celou Británii. Potkáte tam lidi opravdu z celého světa. Od Jižní Ameriky, přes Evropu, blízký a dálný východ, Čínu, Japonsko až po Nový Zéland. Atmosféra je zcela nesrovnatelná s univerzitami v Česku, kde při nejlepší vůli potkáte pár „Erasmáků“ z Evropy.

Kvalita vzdělávání na Glasgow University

Přijde mi těžké porovnat kvalitu vzdělávání v Glasgow a na VUT v Brně. Mám totiž trochu specifický obor. Základní rozdíl spočívá v tom, že na VUT studuji první tři roky obecné inženýrské záležitosti a až poté se specializuji na leteckou konstrukci. Oproti tomu v Glasgow člověk studuje na leteckého konstruktéra celých 5 roků. Obecně však náplň předmětů není, co se obtížnosti týče příliš rozdílná. Ve Skotsku mají čas zabývat se tématy, která v Brně neprobíráme (speciality jako laserové přístrojové vybavení, aplikace aerodynamiky v průmyslu) a taky jít více do hloubky (mechanika tekutin, turbíny). Hlavní rozdíl oproti Česku leží někde jinde. Je to jednak přístup studentů k výuce a přístup jak studentů tak vyučujícím ke zkouškám. Studenti v Glasgow studují průběžně, což je v Česku docela nevídané a před zkouškami pouze opakují. Jsou k tomu tak trochu nuceni systémem zkoušek. Na Glasgow University máte pro každou zkoušku předem dán pouze jeden termín, ve kterém všichni studenti skládají zkoušku najednou. V naprosté většině případů není možnost zkoušku opakovat. Zkoušková období jsou obvykle velice krátká – 2 až 3 týdny, a tak se to někdy sejde, že máte tři zkoušky během tří dnů. Takový systém nutí lidi studovat průběžně. Kdo ví, jak by to na našich školách vypadalo po zavedení obdobného systému.

Důležitost týmové práce

Další rozdílem je zaměření se na projektové práce v týmech. Na VUT jsou různé projekty také docela běžné, ale vždy na nich pracujeme samostatně. V Glasgow je každý větší projekt vytvářen týmem spolužáků, kteří si sami rozdělí části, na kterých bude kdo pracovat. O tom, jak prospěšné je toto pro uplatnění v budoucím zaměstnání a životě, jak se naučíte spoléhat na druhé, pracovat s nimi, případně nutit své kolegy pracovat a kvalitně komunikovat není nutné hovořit. Toto je něco, co se na českých univerzitách nenaučíte.

Erasmus je takový, jaký si ho uděláte

Běžně kolují pověsti, že Erasmus je jenom o party a pití, že nedává žádnou akademickou hodnotu. Toto však čistě záleží každém, jak se rozhodne. Ze svého pobytu si můžete udělat rok nabitý různými party, rok nabitý pouze studie, cestováním nebo to všechno namixovat dohromady podle vlastní libosti. Nicméně akademická hodnota není to nejlepší, co vám roční výjezd může dát. To nejlepší, co dal mi, je možnost žít v novém cizím prostředí, zvykat si na to, že si musíte svůj život zařizovat sami, naučíte se mluvit pořádně v cizí řeči. A hlavně, potkáte báječné lidi, které byste jinak nikdy nepotkali.

Při studiu v zahraničí můžete mít party každý den, pracovat na projektu pro NASA, cestovat nebo dělat všechno dohromady. Je to čistě jen na vás. Zvolte dobře.

Více než rok bez příspěvku. Co se děje?

Na Techblogu se již více než rok neobjevil žádný nový příspěvek. Avšak Techblog neskončil. Dokud žije jeho autor, žije i Techblog. Od posledního článku se toho událo opravdu hodně.

Studentská organizace BEST

První zásadní změnou v mém životě bylo, že jsem se začal velmi angažovat na mezinárodní úrovni studentské organizace BEST (Board of European Students of Technology) a popsat to by znamenalo vydat menší knihu. V zásadě se dá říct, že rychlejší osobní rozvoj jak za poslední rok jsem ještě nezaznamenal. Člověk se v takové organizaci naučí jednat s lidmi, naučí se vidět rozdíly mezi povahami lidí z různých zemí, aby si nakonec uvědomil jak jsme všichni strašně stejní a zároveň neuvěřitelně rozdílní bez ohledu na národnost. Taky mě překvapilo, že toho člověk může zvládnout mnohem více, než si myslí, jen když je přesvědčen o tom, že to zvládne a dokáže trochu koordinovat svůj čas. Návštěva naprosté většiny evropských zemí v uplynulém roce je už jen ta pověstná třešnička na dortu.

Erasmus na Glasgow University

Jeden z pohledů na hlavní budovu Glasgow University

V druhé polovině roku jsem se vydal na "povinný" studijní výjezd na Glasgow University, která se nachází, jak již můžete dle názvu tušit, ve Skotsku – čili ve Velké Británii, kterou se však Skotsko snaží mermomocí nebýt. Zažívám tady úžasnou mezinárodní atmosféru a potkávám lidi z celého světa – od Japonska po Jižní Ameriku. Vychutnávám si život v trochu odlišné společnosti, než je ta Česká a zápolím se Skotským přízvukem, pod jehož vlivem angličtina nezní jako angličtina, ale spíše jako jazyk, který ani není indoevropský. Také jsem si našel partnerku, která překvapivě není ze Skotska, nýbrž z Nového Zélandu. Celkově se rozhodně nemám špatně.

Budoucnost Techblogu

Techblog žije a bude žít dále. Rozhodně jej doporučuji zanechat ve vašich čtečkách. Jeho obsah se nejspíše lehce změní a přejde od teoretických článku více k životní praxi. Věda a technika samozřejmě zůstane jedním z témat, ale pohled na ni nebude tvořit kompozice z několika článků v angličtině.

Těším se na další psaní a věřím, že další článek vyjde dříve než za rok.

Tam, kde nástupní plat pod 3 000 EUR neklesá

Připadalo vám někdy, že nabídka zaměstnání v Česku je pro vás nedostatečná. Nabízí vám pouze práci, která vás nebaví, za peníze, které nemotivují a mezi lidmi, ze kterých je vám nevolno? Změňte píseček na kterém hrajete. Vyměňte malé české pískoviště za obrovskou evropskou pláž neomezených možností.

Přihlásit se může každý

CIE se letos konalo od 11. do 13. 12. v Bruselu
Credit: CIE

Jako jeden ze dvou zástupců studentské organizace BEST (Board of European Students of Technology) jsem měl možnost účastnit se Careers in Europe forum v Bruselu, což je akce, která dává dohromady prestižní zaměstnavatele a nejperspektivnější studenty a čerstvé absolventy z celé Evropy. Jak se na takovou akci dostat? Stačí se přihlásit na webu akce a elektronicky zaslat svůj životopis. Potud je to snadné. Problémem je, že se hlásí obvykle asi 8 tisíc studentů a vybráno jich je pouze 500. Ale pokud se dohovoříte alespoň ve dvou jazycích mimo svého rodného a máte v životopise něco zajímavého, s vysokou pravděpodobností se fóra zúčastníte a přijmou vás.

Vysoký plat vždy, práce různá

Fóra se účastní mnoho nadnárodních firem ze široké škály oborů. Od bankovního sektoru, přes výrobce kosmetiky až po stavební a strojní firmy. Určitě si vyberete. Rozhovory se zástupci mnoha firem jsem zjistil, že ani tak nezáleží na tom, co studujete, ale zejména jakými jazyky mluvíte, jestli jste ochotni se dále vzdělávat, jaký vztah máte k tomu, co byste potenciálně u svého zaměstnavatele vykonávali a jaký je obecně váš postoj a předpoklady k práci na žádané pozici. Optimisticky napsaný životopis obstojí, pokud jste šikovní. Lživě napsaný nikdy.

Lidé, se kterými jednáte, mají desítky let zkušeností a obelhat je zkoušel už kde kdo. Obvykle je snaha nalézt osobu, která je na danou pozici vhodná, respektive nejvhodnější z kandidátů. Nemá smysl se nechat lanařit do práce, kterou byste chtěli dělat pouze pro peníze.

Práce je, lidé nejsou

To, že není práce, je mýtus, který se traduje jak u nás, tak v zahraničí. Je až neuvěřitelné, kolik krásně placených a obvykle i zajímavých zaměstnání se nabízí. Chybí pouze kvalitní lidé, kteří by tato místa zaplnili. Těch, co by si rádi odseděli svých 8 hodin v kanclu s občasným kliknutím myši a nanejvýš otočením kolečkem pro posun po oblíbených webových stránkách, je hodně, ale těch, kteří by pracovali s nasazením, něco uměli a chtěli se dále učit, je minimum. Opakuji: Na vzdělání nezáleží. Vždy, když jsme přišli k nějakým náborářům, ozvalo se:

We're looking for engineers.

"Hledáme inženýry." Máte-li jakoukoliv vysokou školu technického směru, neměli byste mít žádné problémy. Ale hned na to následovala otázka na jazyk, kterým byste měli disponovat. Angličtina je v zásadě povinná, navíc je vyžadován jazyk země původu společnosti. Od firem sídlících ve Velké Británii se vždy ozvalo:

We have urgent need of engineers in UK.

"Máme urgentní nedostatek inženýrů ve Velké Británii." To jsou pro nás dobré zprávy. Kdokoliv může ihned jet do Británie pracovat a nalézt místo svých snů. Stačí mít pouze odvahu. Od studentů na západ od nás se lišíme pouze nižším sebevědomím a v průměru kvalitnějším vzděláním.

Pozor na firemní kulturu – peníze nejsou všechno

Díky tomu, co dělám v BESTu, mám možnost jednat poměrně často se zástupci mnoha firem a dokáži už trochu odhadnout, jaké panují v té které firmě vztahy. Jelikož jsem na Careers in Europe nebyl stresován tím, že bych se chtěl nechat někam zlanařit, pozoroval jsem, jak se společnosti k zájemcům o zaměstnání i mezi sebou chovají. Je až odstrašující, do jaké míry se zástupci některých firem přetvařují. Milá tvář vydrží pouze do prvního požadavku čehokoliv neplánovaného či nadstandardního, poté je na okamžik nastavena tvář odvrácená – nepřívětivá, aby v zápětí byl opět nasazen úsměv zdůvodňující, proč něco není možné. Ale toto není to pravé odhalující firemní kulturu, jenom ji naznačí.

Mezi pohovory studenti odpočívali a debatovali ve vyhrazeném sále.

Klíčové je sledovat zástupce firmy (vhodnější za čerstva v dopoledních hodinách). Vypadají spokojeně, mají radost z toho, co dělají? Jak jednají mezi sebou? Jsou napjatí, baví se nenuceně? Je důležité to sledovat, ale běžný zájemce o práci k tomu nemá většinou příležitost a pokud ano, je dostatečně vystresovaný z blížícího se pohovoru a nevšímá si toho, nebo, což je nejhorší, vůbec netuší, že by se o to měl zajímat.

Jak budete v zaměstnání spokojeni, určují lidé, se kterými pracujete. Není to ani velikost výplaty, ani to, co děláte, ale lidé, se kterými se denně stýkáte v práci a řešíte s nimi problémy. Je to veliká bolest českých firem, kde má česká povaha možnost se projevit na plné obrátky. Pobočky nadnárodních firem v Česku jsou na tom celkem dobře, pokud jsou cizinci přímo vedeny a je v nich tvrdě vyžadována vysoká úroveň jednání a vztahů. Obecně jsou na tom firmy anglosaského původu lépe než jiné.

Čeští studenti v Bruselu

Nemám zatím k dispozici statistiky, ale potkal jsem na fóru dva Čechy. Jednu příjemnou studentku VŠE v Praze a někoho, s kým jsem nehovořil, ale rozpoznal jsem národnostní příslušnost podle nezaměnitelného přízvuku. Jsme na tom s přízvukem obecně dost špatně, ale můžeme se v tomto směle srovnávat s Francouzi. Má to i výhody, když v davu hovoří Čech, snadno ho rozpoznáte.

I když pohyb pracovních sil v EU není úplně volný, získat práci můžete v libovolné zemi.

Věřím, že příští rok se zúčastní více zástupců z Česka. Je to o propagaci. Téměř nikdo u nás neví nebo ani nepřemýšlí nad tím, že by hledal práci jinde. Když už, tak je omezen předsudky na mytí nádobí v Anglii a podobné činnosti. Můžeme si vzít příklad z Poláků, kromě toho, že se velká část Polska do Velké Británie už přestěhovala, účastnilo se jich mnoho i fóra a hledají si aktivně vysoce kvalifikovaná zaměstnání. Čechům se jednoduše cestovat nechce. Jsme raději spokojeni na svém malém písečku.

Neomezujte se!

Když už se rozhodnete, že se budete živit, jako zaměstnanec, věnujte čas tomu, abyste si nalezli něco, co by vás bavilo a sociálně i materiálně uspokojovalo. Podle mých zkušeností v podmínkách České republiky je mnoho míst pro schopné středoškoláky a méně schopné vysokoškoláky – intelektuální práce, ale víceméně rutinní. Chcete-li nalézt práci velmi kreativní, je lepší se rozhlížet bez omezení na hranice států. Jen tak naleznete to, co hledáte. Zajímavou práci lze najít všude. Ale proč nedělat ještě zajímavější? Proč nemít nástupní plat minimálně 3 000 EUR, pracovat v mezinárodním prostředí a jednat s lidmi, kteří mají hodnoty postavené poněkud jinak, než je běžné u nás?

Rozhodněte se!

Bezdrátové nabíjení akumulátorů

Představte si, že k vašemu notebooku na stole nevedou žádné dráty, a přesto můžete pracovat libovolně dlouho. Co je to nabíjení mobilu? Na to už jste dávno zapomněli. Taková je vize pohánění elektroniky budoucnosti. Toužíme po tom všichni. Jak toho dosáhnout? Způsoby bezdrátového přenosu elektrické energie jsou známé, ale ne vždy vhodné pro tento účel.

Bezdrátové nabíjení s problémy

Technologie bezdrátového přenosu energie jsou známy již velmi dlouho. Jsou to zejména přenos elektromagnetickou indukcí nebo elektromagnetickými vlnami. Nesou s sebou však problémy. Pokud mají pracovat na velkou vzdálenost, stávají se výrazně méně efektivní a zároveň jejich okolí není zrovna příznivé k dlouhodobému pobytu živých organizmů. Nový způsob využívající tlumených elektromagnetických vln zatím nebyl prakticky otestován.

Elektromagnetická indukce

Elektromagnetická indukce je zcela nejběžnější způsob bezdrátového přenosu, ale i přeměny elektrické energie vůbec. Používá se ve velké elektroenergetice – od generátoru v elektrárně přes transformátory až po nabíječky na mobil. Několik zařízení pro bezdrátové nabíjení indukci také využívá, ovšem ne zrovna efektivně. Telefon, PDA nebo cokoliv chceme nabíjet se přiloží k desce a nabíjí se. nepotřebujeme konektor a drát, ale elektronika řídící nabíjení je složitější, přenos indukcí neefektivní. Jedná se v podstatě o transformátor bez železného jádra. A v tom je problém – jádro běžného transformátoru v sobě uzavírá magnetický tok, a tak výrazně snižuje ztráty. Má-li být zařízení odnímatelné, toto možné není, a účinnost tedy klesá.

Schematický nákres cívky vytvářející ve svém okolí magnetické pole

Zásadním problémem je, že indukci nelze použít pro přenos na větší vzdálenosti. Ne že by tomu bránily nějaké fyzikální principy, ale pro člověka není dobré se dlouhodobě pohybovat v intenzivním elektromagnetickém poli. Některé lékařské studie zjistily, že lidé bydlící v okolí do půl kilometru od vedení velmi vysokého napětí jsou vystaveni několikanásobně vyššímu riziku vzniku leukémie než lidé bydlící dále. I když byl výzkum různě zpochybňován, minimálně z psychologického hlediska tento způsob není k dálkovému nabíjení vhodný. Proměnné elektrické pole by také indukovalo proud v každé smyčce z vodivého materiálu, čímž by znemožnilo funkci jakéhokoliv dalšího zařízení v dosahu bezdrátové nabíječky. Evidentně tudy cesta nevede.

Elektromagnetické vlny

Laserem je možné přenášet velké množství energie

Opět běžně používaný způsob přenosu energie. Nejběžnější laser a mikrovlny vidíme všude kolem sebe. Laser tvoří elektromagnetické vlny nízké vlnové délce obvykle z oblasti viditelného světla. Vzhledem k principu fungování laseru se energie přenáší ve velmi úzkém paprsku. To je na jednu stranu dobře, ale na druhou to vyžaduje přímou viditelnost mezi zdrojem a příjemcem, což je pro předpokládané použití zcela nevhodné. Navíc transformace elektrické energie na laserové světlo a zpět je velice neefektivní. Kolečko elektřina – laser – elektřina má účinnost 1 až 5 %. Nic moc. Tudy také ne.

O něco slibněji se jeví mikrovlny. Tytéž mikrovlny, které v troubě ohřejí cokoliv od pizzy po mokrou kočku. Lze je snadno a efektivně generovat a dokonce s pomocí rektifikační antény zachycovat a přímo měnit na elektřinu s účinností až 90 %. Avšak jak už případ s kočkou, která se v mikrovlnce upekla, místo aby se usušila, ukázal, lidem by mikrovlnné záření neprospívalo.

Takže jak tedy můžeme přenášet efektivně a bezpečně elektrickou energii bez drátů?

Přenos tlumenými vlnami

Výsledek numerického modelování přenosu energie tlumenými vlnami

Energii lze přenášet také tlumenými elektromagnetickými vlnami. Vědci nedávno přišli na to, jak využít nezářivého elektromagnetického pole, které tvoří tlumené elektromagnetické vlny. Vytvářené pole by mělo být netečné ke všemu ve svém okolí kromě speciálních přijímačů z dielektrika (nevodivého materiálu), které s vytvářeným polem rezonují, vytvářejí běžné elektromagnetické vlny, které se poté opět rektifikují, a tak přímo mění na elektrické napětí. Bohužel tomuto jevu nijak nerozumím, takže lepší vysvětlení podat nedokáži. Zajímají-li vás tlumené vlny více, můžete si přečíst články na Wikipedii Evanescent wave coupling a příslušnou část článků Wireless energy transfer.

Tento perspektivní způsob přenosu by měl být schopný vysílat energii až do vzdálenosti pěti metrů bez sebemenších problémů. Všechno, co bylo zjištěno, bylo pouze vypočítáno. Experimenty ověřující praktické výkony a chování v běžných podmínkách ještě neproběhly.

Svět bez drátů

Ač žádné z uvedených technologií zatím nemá praktické využití, vývoj a zejména poptávka uživatelů nutí firmy se bezdrátovými přenosy energie, ale i dat intenzivně zabývat. V budoucnu bude běžné, že v místnostech bude univerzální dálkový zdroj energie pro všechna zařízení s malou spotřebou, a dojde tak k pročištění "zadrátovaných" domácností a firem. V blízké budoucnosti se bude jednat zejména o věci, u nichž je nabíjení skutečně otravné – mobily, notebooky, PDA. To jsou zařízení, u kterých bychom byli nejraději, kdyby fungovaly samy o sobě bez toho, aniž bychom se o cokoliv museli starat. Rozšíření pro další použití závisí na efektivitě bezdrátového přenosu elektrické energie.

Budeme někdy moci nabíjet PDA bez drátů?

Doprava ve městech by se obešla bez trolejového vedení a místo toho by pouze byly zářiče pod povrchem. Při opravdu velkém dosahu by i letadla mohla být poháněna vzdáleným zdrojem energie a co teprve kosmické lodě? To už začíná být zajímavé. Cena dopravy nákladu na oběžnou dráhu by tak mohla být mnohem jednodušší i levnější. To už jsme od nabíjení mobilů hodně vzdáleni. Každopádně považuji vyřešení efektivního přenosu energie bez drátů na větší vzdálenosti za věc, kterou firmy i vědci řešit chtějí, a tudíž ji i brzy vyřeší.

Další zdroje informací

• Wireless energy could power consumer, industrial electronics – tisková zpráva MIT
• Gadget recharging goes wireless – článek na PhysicsWeb.org
• Wireless energy could power consumer, industrial electronics – článek na Physorg.com
• Wireless Non-Radiative Energy Transfer – vědecká zpráva popisující výpočtové zkoumání dálkového přenosu energie pomocí tlumených vln

Blogy o vědě přibývají

Mezi tématy, kterými se weby a zvláště blogy zabývají je populární věda popelkou. Psaní "popsci" útvarů vyžaduje nadšení a znalosti. O to větší radost mi dělá, když se pomalu začínají objevovat weby, které se tematicky blíží Techblogu.

Má smysl vytvářet web o vědě?

Rozhodně ano. Určitě nejsem sám, kdo si to myslí. V mém případě mi to velice pomáhá rozvíjet své znalosti běžné angličtiny a udržovat si přehled o tom, co se děje ve světě. Také se učím vyjadřovat se psaným projevem, což je pro mě také velký přínos. Ač pánové píšící weby uvedené níže, mají evidentně jinou motivaci; to, že píší, je samo o sobě výborné. A nyní je velice stručně probereme jednoho po druhém.

Jan Horčík a Hybrid.cz

Jan Horčík se věnuje webu www.hybrid.cz a probírá na něm technologie, které v budoucnu povedou k ekologické a efektivní automobilové dopravě. I když se neprezentuje jako blog, články jsou převážně krátké, vystihují podstatu zajímavosti. Ocenil bych přímé odkazy na zdrojové články a více souvisejících odkazů, ať má čtenář možnost snadno se dozvědět více.

Jan Kolář na blog.respekt.cz

Vědec píšící o vědě na adrese kolar.blog.respekt.cz. Články jsou delší a je vidět, že autor je trochu svázán formátem pro klasická tištěná média. Od blogu bych očekával více uvolněnosti v projevu. Vzhledem k délce článků většinu jen krátce proletím a čtu jen ty, které mě zaujmou.

Pavel Mastný a jeho Věda a technika

Pavel Mastný píše na adrese veda-technika.blogspot.com. Témata, o kterých píše, se mi velmi zamlouvají – má široký záběr a vybírá skutečně zajímavé věci. Dokonce se pouští do vysvětlování krás matematiky, což je docela odvaha. Bohužel výklad je velice podobný textu libovolných skript, takže nezjednodušuje pochopení základních principů vysvětlovaného tématu.

Všechny weby jsou poměrně mladé. Psaní webu je docela náročné a dělat to kvalitně po dlouhou dobu je už řehole. Věřím, že pánové vytrvají a potěší své čtenáře spoustou zajímavých článků.

Znáte další zajímavý český blog či web o vědě? Dejte vědět v komentářích. Proč o vědě píší tak málo ženy? Odpovídá to jejich zastoupení v technických profesích?

Rozmach vědy a techniky na českém internetu?

Začínám se těšit, že se okolo vědy a techniky na českém internetu vytvoří dostatečná síť webů a blogů, aby mohli spolu navzájem souhlasit i nesouhlasit, horlivě diskutovat, strhávat čtenáře a vůbec dostat vědu ještě více do povědomí. Psaní o vědě bude více interaktivní, než je nyní. A to bude dobře nejen pro autory, ale i čtenáře.

Aktualizováno 25. 12. 2006
Náhodou jsem narazil na web ScienceWeek.cz. Je to velice jednoduchý agregátor některých českých webů o vědě. Můžete pomocí něj snadno sledovat více webů na jednom místě. Škoda jen, že systém nálepek funguje poněkud zvláštně a spíše nefunguje. Každopádně zajímavý počin. A navíc, podle kontaktních údajů za ním stojí žena.

Související

• Weby o vědě 1 – česky
• Weby o vědě 2 – anglicky

Proč letečtí konstruktéři neradi létají?

Přece proto, že ví, jak je letadlo postavené. Jsem teprve na začátku studia konstrukce letadel, ale již jsem se dozvěděl několik zajímavostí, o které se chci s vámi podělit. Překvapilo by vás na letadle zvlněné křídlo? Je létání opravdu bezpečné?

Bezpečnost letecké dopravy

Křídlo přistávajícího Boeingu 747 je v podstatě samá díra

Moderní letadla jsou navrhována tak, že když v nich sedíte, máte statisticky stejnou nebo menší pravděpodobnost že zemřete, jako když jdete po ulici či děláte cokoliv běžného. To by vás mohlo uklidnit. Znepokojující může být, že data používaná pro výpočty statistické mechaniky nemusí být vždy zcela směrodatná, protože existuje spousta vlivů, které se do výpočtů zahrnout nepodaří.

Mohutně předimenzovaný Fokker Dr. I byl za první světové války proslulý velkou stoupavostí, obratností, ale nízkou rychlostí

Na začátku letectví byla výpočetní bezpečnost letounu (Tedy zjednodušeně to, že vám vyjde, že konstrukce bude zatěžována nějak a vy toto číslo vynásobíte koeficientem bezpečnosti a dále s ním počítáte.) rovna 5. Nyní je osvědčeným standardem 1,5. Je to dost. Kdysi (dávno) se zatížení letounu považovalo za statické, dnes tam zahrnujeme všechno možné. Životnost letounů se stále prodlužuje. Využívá se toho, že v konstrukci se může šířit trhlina, ale jen určitou rychlostí, aby se při příští prohlídce daný díl stačil vyměnit.

Zvlněné křídlo? Žádný problém!

Traduje se, že by ve skutečnosti průhyby křídel letounů mohly být mnohem větší, ale kvůli toho, že by to dráždilo cestující, se to nepraktikuje. To se mi nepodařilo ověřit. Zajímavé je, že za určitých okolností se může počítat i s tím, že se potah křídla zvlní a vrátí se zpět. Jestli tedy uvidíte z okénka, že plech na křídle je trochu zvlněný, i když předtím nebyl, tak se nelekejte. Je to v pořádku.

Letou DH Comet 1 byl prvním dopravním tryskovým letadlem, které bouhžel nechvalně proslulo sérií nehod způsobechných hranatými okénky

Okénka jsou případem samy pro sebe. Že by se letadla mnohem lépe navrhovala bez nich, se ví už od té doby, co letouny Comet (první proudové dopravní letouny) začaly hromadně padat do moře, kvůli toho, že se jim od trhliny nastartované na obdélníkových okénkách rozpadnul trup. Okénka se začala dělat kulatá, ale i tak dělají nepořádek. No a dveře? O těch je škoda mluvit. S nimi je to ještě horší. Kdyby nebyli pasažéři, letadla by se navrhovala mnohem jednodušeji.

Boj pevnostníků s aerodynamiky

Další věcí, která mě zaujala, je profesní napětí mezi mezi těmi, kteří se zabývají pevnostními výpočty letounů a těmi, co řeší aerodynamiku. Když chcete mít aerodynamicky čisté letadlo, těžko se konstruuje. Jednoduché konstrukční řešení zase znamená špatnou aerodynamiku. Co teď. Na okraj těchto sporů jsou odsunuti technologové, kteří si pohledem dříve uvedených představují optimální letadlo jako tři prkénka stlučená dvěmi hřebíky. Ale když nakonec přijdou a řeknou, že to nejde vyrobit, musí se všichni vrátit ke svým "prknům".

Žádné velké počítání

Počítačové modelování vzniku rázových vln v okolí hypersonického letounu
Credit: NASA

Zatímco pevnostníci si počítají o sto šest a svým výpočtům celkem věří, aerodynamici taky pořád počítají, ale nevěří tomu. V aerodynamice lze téměř všechno nějak spočítat, ale je to hrozně složité a dává to nic-moc výsledky (Hlavně těm, kteří nemají dost zkušeností.). Takže se mnoho a mnoho věcí řeší raději experimentálně. Proč týden zatěžovat výpočetní cluster (údajně polovina výpočetního výkonu fakulty) jednoduchým modelem obtékání letounu, když se výsledek bude lišit třeba o 20 %, v některých hodnotách i o 50 % od skutečnosti?

Letecká doprava je bezpečná

Nemusíte mít obavy. To co zde nastiňuji je sice pravda, ale vykládaná populárně. Letecká doprava je skutečně bezpečná a naprostá většina nehod současnosti je způsobena lidskou chybou – obvykle nedbalostí. Já osobně létám rád.